… do NP Rago a dál …
Měřená trasa – den 9 – Sobota 2.7.2011 | |
Národní park Rago | |
MAPA | |
START | 11:00 – parkoviště u vstupu do NP Rago |
CÍL | 14:00 – jsme došli k vodopádu |
START | 16:03 – parkovište u vstupu do NP Rago |
km – čas | pěšky 13,6 km za 5 hodin a 3 minuty |
10:40 GC2CH6H Porten til Rago Nasjonalpark – LS#39
… kliknutím na fotku se otevře větší v novém okně …
10:51 – 15:57 NP Rago – MAPA – info CZ wiki – „Ragu bych přisoudil pět přívlastků, pět NEJ: nejmenší, nejkrásnější, nejhůře přístupný, nejdivočejší, nejdrsnější. Třetihorní žula, divočina drsných a nevlídných vrcholů, hlubokých puklin a štěrbin, kamenných polí, ukloněných žulových ploten a obrovských desek, řek, peřejí, kaskádových vodopádů, na konci obtížná hora Rago na norsko – švédské hranici.“ (to jsem si pujcila TADY)
Najít kde začíná cesta do parku se ukázalo být ne úplně tak jasné, ale našli jsme a zaparkovali spíš na takovém plácku vedle silnice, kde právě začínali něco stavět.
A hurá nahoru ! Začátek trasy je cca 400m (výškový rozdíl, ne vzdálenost) stoupání doslova na pár metrech.
… kliknutím na fotku se otevře větší v novém okně …
Okolí je úžasné, výhledy dech beroucí, ale foťák to pořádně nezachytí :o(
Našli jsme pár bot, hloubku „jezírka“ jsme radši nezkoušeli :oF
… kliknutím na fotku se otevře větší v novém okně …
Naštěstí nám ten den nepršelo, ale mokro bylo, jako všude v Norsku. Kameny, potoky, drny trávy, mechy a pokroucené břízky a ten výhled – fantasie !
Po cestě jsem vyvíjela různé teorie JAK přejít BAŽINU. Jednou to bylo, že když je v bahnu drn trávy, tak se nepropadnete – jednou nepropadl, podruhé propadl. Když bylo v bahně vidět písek – jednou vás udržel, podruhé jsem tam zahučela po kotník … takže vám neporadím, krom toho aby jste si vzali dobré boty !
… kliknutím na fotku se otevře větší v novém okně …
Moje goratexové, vodotěsné (ke konci už né moc vodotěsné) boty. Krapet zabahněné :oF
Jůůů sníh …
… kliknutím na fotku se otevře větší v novém okně …
Pokud je vám doteď záhadou podle čeho se navigujeme ? Tak tady máte odpověď, TEN ČERVENEJ FLEK (dvoj – detail na prostřední fotce), občas se objevoval na kameni, občas na stromu a to byla doporučená trasa. Naštěstí jsem trasu měla v navigaci na místních terénních mapách, protože se nám samozřejmě podařilo červenou stopu ztratit mezi bažinami (ne cestička je opravdu jen chvílemi a to když je to na jedné straně kolmo dolů a na druhé kolmo nahoru).
Už se blížíme k cíli !
… kliknutím na fotku se otevře větší v novém okně …
Samá překrásné výhledy, ale foťák mi trochu vypaloval oblohu (to ty šedé mraky, sakra), takže to vůbec nevypadá jako když tam jste :o(
… kliknutím na fotku se otevře větší v novém okně …
Tyto fotky mě skoro stály kejhák, protože ty šedé skály se svažovaly dolů a tekly po nich potůčky. Suchý kámen byl v pohodě, neklouzal, ale mokrý klouzal strašlivě ! A já se cestou za dobrou fotkou 400m vodopádu Storskogvatsfossen pořád posouvala k okraji … až jsem nakonec zjistila, že dostat se zpět nebude taková sranda :oS
Tak a jsme v cíli naší cesty, vodopád Storskogvatsfossen !
Momentka samospouští – to jsme se naběhali :oP
A teď taková zajímavá informace – my jsme vlastně přišli na ZAČÁTEK Národního parku Rago !
Na mapce je červeně vyznačená naše cesta k vodopádu Storskogvatsfossen, který je na hranici NP Rago. Doporučené trasy jsou na mapě značeny jemnou přerušovanou čárou. NP Rago je pojmenován podle hory Rago (1312m), která je vzdálená od vodopádu dalších cca 12 km a která hraničí se sousedním švédským národním parkem Padjelanta National Park – info EN wiki.
A my už jdeme zpátky …
… kliknutím na fotku se otevře větší v novém okně …
Ten žebříček je jediná známka, krom červených značek, že je to nějaká turistická trasa.
Obligátní mužíček :oD
Poslední sešup dolů …
… kliknutím na fotku se otevře větší v novém okně …
A než jsme se, po 5ti hodinách, vrátili, tak tu postavili přístřešek.
Vrátili jsme se do kempu na horkou sprchu – 5 minut sprchy stoji 10NOK – automat ve sprchách.
Měřená trasa – den 9 – Sobota 2.7.2011 – večer | |
kemp Stromhaug – Bodo – Saltstraumen – E6 | |
MAPA | Google MAPA |
START | 18:20 – kemp Stromhaug |
CÍL | 23:20 – odpočívadlo na E6 na N67°00.951 E15°21.071 |
km – čas | 214 km za 5 h |
18:20 odjezd z kempu
Bodo – MAPA – wiki info – je hlavní město provincie Nordland a říká se mu hlavní město Orlů mořských.
19:45 GC1ZJG8 Bodø Airport TB Hotel #3
20:00 GC232GB Luftfartsmuseum Bodø # 4
20:45 tankujeme 25l za 327,25 NOK (t=185143)
… kliknutím na fotku se otevře větší v novém okně …
Saltstraumen – MAPA – info – nejsilnější vodní víry na světě !
Úžina je 3 km dlouhá, 31 metrů hluboká a v nejužším místě jen 150 metrů široká. Mezi fjordy se každých 6 hodin vymění 372 milionů kubických metrů mořské vody. Proud vody dosahuje až 22 uzlů (40 km/h). Do průplavu sice mohou lodě, ale jen asi 2 hodiny po vrcholu přílivu nebo odlivu, kdy jsou proudy nejslabší. V tom okamžiku proud připomíná řeku, která ale po několika desítkách minut mění směr toku.
EATRH keš GC27MWG Saltstraumen – The Strongest Current
21:45 GCK4F7 Saltstraumen
22:15 GC2C4D9 Protractus
… kliknutím na fotku se otevře větší v novém okně …
Na silnici začínáme potkávat ovečky, velmi se jim líbí spát na silnici a vůbec jim nevadí auta …
23:20 jsme si našli odpočívadlo na N67°00.951 E15°21.071
A potkali jsme další české cestovatele – dokonce dvě auta, právě jeli na sever z Jotunheimu, kde jim turistické vyžití kazil týdenní déšť. Trochu jsme pokecali, pojedli a začali připravovat spaní …
To je proč se tak rozepisuji :oF My doposavadní turističtí amatéři, jsme vytáhli náš jednoduchý stan a během pěti minut ho postavili … ostatní se tam prali se stany co byli podle značek docela drahé, ale taky docela komplikované a časově náročné na postavení.
A pak přišla naše chvíle … vytáhli jsme matraci – levná tesco matrace alá postel a levný lidl kompresůrek, zapnuli do auto zásuvky, během 3 minut měli nafukovací letiště o rozměrech 200x140x 20cm (fotka matrace je v Použitá technika) a šli to nacpat do stanu … ty pohledy co nás sledovaly, zatím co buď ještě bojovali se stanem nebo přifukovali samonafukovací karimatky. Tak tyto pohledy opravdu stály za to … možná právě proto jsem si druhý den ráno při balení vymkla palec. Chjo …